Čas odlomil z prázdnin první polovinu. Naši zem, ale i celou Evropu a severní polokouli trápí vedra, sucha, požáry. Snad se brzy dočkáme zchlazení, deště a hub… i když z dlouhodobého hlediska jsou odborníci na stav a vývoj klimatu ohledně budoucnosti spíše skeptičtí. V tomto díle stručný přehled zajímavých údajů z minulosti Pohoří.
v roce 1790 mělo Pohoří 13 čísel, do roku 1850 dvacet (v té době také nejvíc obyvatel- až cca 150)
prvním starostou katastrální (troj)obce Nedvězí-Hořensko-Pohoří se roku 1881 stal Josef Hlaváč, mlynář z č.p.11
mlýn byl založen už roku 1764! Majitelé, pravděpodobně tedy mlynáři, byli postupně:
Josef Hlubůček (1764 až 1829- působil 65 let; zajímavostí je i to, že jméno Hlubůček se vyskytuje prakticky pouze v Libereckém a Královehradeckém kraji), Josef Mašek, Petr Hlaváč (otec) a Josef Hlaváč (syn). V roce 1867 z dosud neznámé příčiny mlýn vyhořel. Později, v 90. letech 19.století zde chtěl J.Hlaváč založit tkalcovnu (které byly t.č. hojně zřizovány v okolních obcích), a když byly prostory připravené a začal dovážet stroje, vzplála budova podruhé (r.1894). Dotřetice, ještě téhož roku, poléval pan Hlaváč se svým synem střechu dehtem a při neopatrné manipulaci s primitivními kamny jim dehet vzplál a neštěstí bylo dokonáno. Spáleniště koupili Matěj a Antonín Svobodovi, Matěj založil výrobu skládacích metrů a Antonín obhospodařoval pozemky. Roku 1906 stihl stavení další požár a od té doby si dědic František Svoboda hledí pouze polního hospodářství.
Jiný velký požár ale stihl obec už v r.1855. Tehdy shořel statek bratrů Hanušových č.p.7. Uhořelo 13 kusů dobytka, vymlácené obilí i peníze v hotovosti. Ignál č.p.7 obnovil a Karel prodal polnosti, zadlužil se a vystavěl opodál č.p.17. Peníze mu však stačily sotva na stavbu, dále si půjčoval na dobytek a jiné vybavení a dostával se do- dnešními slovy- dluhové pasti. Hospodářství přišlo do dražby a postupně zpustlo- viz foto z 60.let minulého století, jiné jsem zatím nesehnal.
již r.1895 se v obci vyráběly skládací metry (po dobu 11 let), v č.p.16 mýdla a bombóny (v kronice ani podle výpovědí místních nedatováno)
děti z poměrně malé obce Pohoří chodily do tří škol- Košťálov (domy č.p.1, 2, 3, 4, 5, 6, 12, 13), Stružinec (č.p.7, 8, 9, 10, 11, 14, 15…a novější) a Slaná (č.p.18)
obec Pohoří se osamostatnila r.1915
o zvoničce, z různých míst pěkně viditelné, jsem už psal; druhou pamětihodností obce je kříž s vyobrazením sv.Františka, stojící při bývalé hlavní cestě, tzv. příčnici („protíná veškeré místní pozemky napříč“). Nechal ho na svém pozemku postavit Franz Nosek z č.p.5, roku 1827
počátek roku 1929 ve znamení přívalů sněhu a krutých mrazů, na Pohoří naměřeno -35 až -37°C. V té době zaznamenáno v Litvínovicích absolutní minimum v dějinách měření na území ČR (doporučuji přečíst si vzpomínky na tuto zimu, v dnešních vedrech, jakož i nevýrazných zimách, téměř neuvěřitelné…). Následkem mrazů zničeno mnoho ovocných stromů, jejichž pěstováním bylo Pohoří vyhlášené.
významný rok 1930- zřízen místní hřbitov, první pohřeb se konal v říjnu. Téhož roku bylo Pohoří elektrifikováno a byl zaveden první vodovod s elektrickým čerpadlem do č.p. 8 a 9.
silnice podél potoka, spojující č.p.11 s „Podpohoří“ se začala stavět až v září 1934. Potřeba a projekt pro silniční spojení s Košťálovem a Libštátem sice vznikaly již na konci 19.století, ale kvůli velkým nákladům neexistoval přes Olešku most a realizace spojení se stále posunovala. Most byl nakonec postaven r.1909 a z kroniky není dále patrné, proč dokončení silničního spojení trvalo dalších 25 let (svůj podíl na tom pochopitelně měla 1.sv.válka)
Na závěr jeden letní záběr naší osady od východu, z luk nad Košťálovem.
